Brno, kostel sv. Janů

Konvent řádu minoritů v Brně byl založen již roku 1230. V roce 1257 byl kostel vysvěcen, ale v následujících desetiletích několikrát podlehl zhoubnému požáru. Roku 1320 byl posvěcen presbytář kostela a do konce 14. stol. byl jižně od kostela dokončen konvent s rajským dvorem a ambity. Po husitských válkách byl areál průběžně zvelebován, o čem svědčí i dochované pozdně gotické fresky z roku 1504. Reformace v 16. století způsobila materiální i duchovní úpadek kláštera. Během třicetileté války byly budovy kláštera poškozeny. V polovině 17. stol. žili v klášteře jen 4 řeholníci, ale klášter se pomalu vzpamatovával a menší bratři si postupně získávali přízeň obyvatelstva. Na počátku 18. století byla zahájena velká přestavba celého komplexu pod vedením stavitele Mořice Grimma. Byla zahájena stavba loretánské kaple v prostoru bývalého hřbitova, následovala stavba ambitů s bočními kaplemi a se Svatými schody. Takto postupně vznikl unikátní klášterní a sakrální komplex skládající se ze tří nádvoří a tří kostelů pod jednou střechou. Brněnský konvent vzkvétal; jeho rozvoj přibrzdily sice josefínské reformy, ale konvent nebyl zrušen. V letech 1807-1840 sídlil v konventu i řádový filosofický ústav. Klášterní knihovna obsahovala více než 10 000 svazků a byla zřízena i malá observatoř. Za první republiky žilo v klášteře 7 řeholníků. Nacistickou okupaci minoritský areál sice přežil, ale na konci války byl poškozen bombardováním. Přestože roku 1950 zabral klášter komunistický režim, i nadále jej spravovali minorité. Po pádu komunismu se však menší bratři znovu ujali svého kláštera. Minorité jako jediný řád ve městě působí na stejném místě již téměř 800 let.

Vzdálenost od objektu

Železniční stanice

Autobusová zastávka