Přibyslavice u Třebíče, poutní kostel Narození Panny Marie

Historie Přibyslavických kostelů
Kdy a kdo založil Přibyslavice, nevíme. Víme ale, že hrály v dějinách důležitou roli mocného správního celku, zažily útlum a vešly ve známost jako hojně navštěvované poutní místo. Ne každý ale ví, že zde stojí dva kostely vedle sebe.

Kostel sv. Anny
Podle ústního podání přišli v 10. století do Přibyslavic benediktini, aby zde někdy na přelomu tisíciletí vystavěli malý klášter. Jeho součástí byl i románský kostel svatého Gottharda, později zasvěcený sv. Anně. Kostel byl v minulosti několikrát přestavěn až do dnešní podoby, kdy je tvořen kněžištěm, sakristií, hlavní lodí, boční lodí přístavbou a přes 20 metrů vysokou věží. Podle starých farních záznamů byl v roce 1696 na starém oltáři nalezen nápis, že byl postaven v roce 1056. V minulosti zde proběhl archeologický průzkum, který byl pro nedostatek financí přerušen, možná ukončen.

Zázračný obraz Matky Boží
Podle záznamů ve starých matrikách se na vnější straně stěny kostela sv. Anny nacházel obraz Panny Marie malovaný na omítce. Zápisy mluví o tom, že ačkoliv byl obraz vystaven všem nepohodám povětrnosti, přesto zůstával stále zachovalý a pěkný, a to bez jakéhokoliv lidského zásahu. Na jiném místě je záznam o pokusech protikatolických živlů zabílit obraz vápnem. To se ale nikdy nepovedlo a obraz stále vystupoval na povrch. Zápis z roku 1715 hovoří o tom, že omítka na zdi kolem obrazu byla vlivem četných dešťů smyta až na kámen, obraz si ale stále držel malbu i barvy. To bylo pro lidi znamením, že jej zvláštním způsobem chrání Boží vůle. Podle pověstí se obraz po dešti sám od sebe obnovoval a noci z něj vycházelo zvláštní světlo. Z uvedených důvodů se lidé začali u obrazu modlit k Panně Marii Přibyslavické, na jejíž přímluvu se pak udála celá řada zázraků, o nichž existují záznamy ve starých kronikách.

Poutní kostel Narození Panny Marie
Z vděčnosti za vyslyšené prosby a obdržené milosti nechal v roce 1724 hrabě Collalto vystavět kapli přiléhající ke stěně starého kostela se vzácným obrazem. Kaple byla ještě téhož roku vysvěcena. Proudy poutníků v následujících letech stále sílily a kolem roku 1748 dosahovaly počtu až 40000 za rok. Kaple se starým kostelem takovým počtům přestaly stačit a tak brtnický hrabě inicioval stavbu nového kostela. Kaple byla proměněna v presbytář a ke starému kostelu byl přistavěn nový chrám 40 m dlouhý, 16 m široký a 26 m vysoký. Kostel měl být korunován dvěma věžemi, když ale v roce 1764 starý hrabě zemřel, dal jeho syn stavbu zastavit. A tak se chrám dočkal až v roce 1936, kdy byly postaveny dvě věže, od římsy kostela vysoké 20 m.
Roku 1797 byl odstraněn původní dřevěný hlavní oltář a přímo na omítku byl namalován nový oltář. V jeho středu se nachází obraz milostné Matky Boží Přibyslavické. Vlastní oltář je ze zeleného italského mramoru, vyrobený z jednoho kusu a ozdobený hraběcím znakem a korunkou. V roce 1869 byl hlavní oltář doplněn o nový svatostánek, beránka a cherubíny, prakticky do dnešní podoby. Kromě hlavního oltáře jsou v kostele i čtyři oltáře boční; zasvěceny jsou sv. Antonínovi, sv. Matouši, sv. Andělům strážným a sv. Šebestiánovi.
V roce 1936 při stavbě věží bylo rovněž nahrazeno původní okno v průčelí kostela za nové luxferové okno. Důvodem byl špatný stav dřevěného okna.
Původní zvony umístěné v západní věži byly za války (1941) zabaveny pro válečné účely. Po válce byly vyrobeny a osazeny do věže zvony nové. Koncem XX. století byla do východní věže umístěna zvonkohra.
V čelní zdi presbytáře je možné si všimnout viditelné trhliny směřující od stropu až k obrazu Panny Marie. Příčinou vzniku trhliny je pravděpodobně velké zatížení zdiva vzniklé po dostavbě poutního kostela. Vlivem usazujícího se prachu je trhlina dobře viditelná a působí větším dojmem, než ve skutečnosti je.

Zdroje: Ing. F. Svoboda; Kostely v Přibyslavicích, V. Zeman; Milostná Panna Maria Přibyslavická

Vzdálenost od objektu

Železniční stanice